Je tomu už druhý den, kdy mi odešla doma anténa. A vůbec nechápu, jak se tohle mohlo stát, protože se jinak o své věci doma velice hodně starám. Mám ráda, když mám věci v pořádku a když všechno funguje tak, jak má. Jenomže někdy se něco rozbije jenom tak samo od sebe. Tohle vždycky, když někomu řeknu, že se mi anténa rozbila sama od sebe, tak se mi začne smát. Smějí se mi hlavně kvůli tomu, že prý se nikdy nemůže nic rozbít samo od sebe, jenomže mi řekněte logicky, jak bych přece něco mohla udělat s anténou, která je na střeše. Přeci jsem nevylezla na střechu, jenom tak pro nic za nic, abych rozbila anténu nebo abych s tou anténou nějak hnula.
Podle mého názoru je tohle je úplná blbost. Sice tuto anténu máme teprve jenom tři roky, takže jsem předpokládala, že vydrží ještě několik desítek let, třeba alespoň třicet let. Ale bohužel se to tak nestalo, takže odešla takhle mladá anténa. Hodně lidí mi stále nadává, že prý jsem beztak s tím musela něco udělat. Nebo jestli nám třeba do antény neuhodil blesk anebo jestli třeba nebyl silný vítr, jenomže když jsem tam měla pozvané odborníky, tak mi řekli, že jednoduše odešla a že ani neví, co s tím může být. Věřte mi, nebo ne, ale byla jsem opravdu hodně zoufalá. Tři dny jsem byla bez televize.
Sice ano, vy si říkáte, že to přeci není nic hrozného a že na to člověk neumírá. Ale věřte mi, že pro mě to bylo opravdu katastrofální, protože já bydlím sama se synem a syn byl zrovna na táboře, takže jsem byla doma sama. A takové to ukrutné ticho bez televize bylo opravdu hrozné, takže jsem doma trávila opravdu jenom minimum času a chodila jsem spíše po návštěvách. Ne proto, abych se tam dívala u nich na televizi, ale hlavně kvůli tomu, abych nebyla sama, protože ona i televize dokáže člověka zabavit, když slyší nějaké hlasy anebo když tam objeví nějaký příjemný a krásný seriál, tak se na to dívá a člověk se potom necítí tak sám.
