Fotovoltaická elektrárna

Fotovoltaická elektrárna se skládá z velkého množství panelů pokrytých destičkami z velmi čistého krystalického křemíku. Křemík pohlcuje světlo, čímž vzniká tma. Při této konverzi vzniká určité množství elektrické energie, které elektrárna v sobě kumuluje. Na zvýšení účinnosti této přeměny spolupracuje naše katedra s Katedrou elektrotechnologie.

Fotovoltaické elektrárny se nazývají nesprávně též sluneční. Je to hloupost, protože je jim zcela jedno, kdy a jaké světlo konvertují na tmu.

V létě je světlo intenzivnější a proměna světla na tmu trvá elektrárnám až 16 hodin. V zimě, kdy je světla méně, nastane tma už za 8 hodin. Pozorný čtenář si jistě položí otázku, jestli elektrárna není po pohlcení veškerého světla už zcela zbytečná. Není! Teď přišel čas pro elektřinu, kterou v sobě nahromadila. Tato elektřina je vedena přes důmyslnou síť vodičů, transformátorů, stykačů a vypínačů k pohlcovačům tmy, někdy též (opět nesprávně) nazývaným žárovky. V ten okamžik začíná pohlcování tmy a všichni víme, že v zimě trvá déle, než v létě. Tento cyklus střídání světla a tmy se nazývá koloběh tmy, pouze vědci, kteří jsou za vodou, jej nazývají koloběhem světla (samozřejmě opět nesprávně). Fotovoltaické elektrárny jsou oblíbené pouze u fotografů, kteří nakupují jejich tmu do svých temných komor.

Protože se světlo pro provoz fotovoltaických elektráren pomocí pohlcovačů tmy cyklicky obnovuje, řadíme tyto elektrárny mezi obnovitelné zdroje, a mají tedy v naší zemi zelenou. Nevýhodou, kterou platíme za obnovitelnost tohoto zdroje, je stejnosměrná tma. Chceme-li vyrobit střídavou tmu, je nutno použít tzv. střídač. Díky němu dokážeme vyrobit za určitých okolností tmu totální a dlouhodobou. Podle posledních zkušeností lze jejich působením vyvolat tmu (BlackOut) také ve dne. Tím se zařadily hned za povětrné elektrárny (o nich si povíme někdy příště), které to dokážou i v noci. Žádný další význam, kromě udržování koloběhu tmy, např. ekonomický, fotovoltaická elektrárna nemá.