O letadélku Procerus

Jak daleko je od simulace k reálnému světu? Na tuto otázku by vám každý robotik odpověděl, že propast je velmi, velmi široká.
Centrum Agentních Technologií (ATG) má s roboty málo společného, o to více se ale věnuje simulaci, a rozhodlo se propast mezi virtuálním a reálným světem svými agenty přemostit.

Agenti jsou virtuální entity schopné samostatného jednání, např. mohou řídit malého robůtka nebo celé letadlo. Pokud se pokusíme namodelovat letový provoz reálneho světa (třeba nad Evropou), brzy zjistíme, že agentní technologie jsou tím správným nástrojem. Vytvořená simulace samostatně uvažujících letadel vyjednávajících si přistání na letišti (opět řízeného agentem) či řešící multikolizi s ostatními letadly funguje na počítači bezchybně. Je otázkou, jestli je možné stávající kód vzít a nechat jej řídit letadla v realitě.

Proto na Vánoce přišel do ATG dvoumetrový balík obsahující 72 palcové pěnové bezpilotní letadlo Procerus. Samotné křídlo váží kolem tří kilogramů, baterky mu vydrží zhruba hodinu při padesáti až stokilometrové rychlosti. Samozřejmostí je celá řada senzorů, které slouží jak k bezprostřednímu řízení letadla, tak k aktivnímu snímání okolí. Kameru na břiše lze otáčet kolem dvou os, GPS modul využít k přesnému určení polohy a následné auto-navigaci. Řídící čip s autopilotem je schopný navigovat letadlo na předem určenou polohu (to jest třeba domů, když s letadlem ztratíme komunikaci) a s letadlem bezpečně přistát. Letadlo je možné ovládat běžným gamepadem nebo využít ne-až-zas-tak-ořezaného Linuxu s Javou a do kontroléru nahrát agenta (čemuž se nyní intenzivně věnují studenti Otevřené informatiky), který potvrdí (nebo také vyvrátí), že vyvinuté algoritmy fungují i s odporem vzduchu a turbulentním prouděním.

Ano, je pravdou, že s jedním letadlem se moc dekonflikcí provést nedá, nicméně spolupráce s Carnegie Mellon University umožní využít dalších pěti letadel, a autonomii agentů ze simulace postavit přes most blíže ke skutečnému letovému provozu.

Ondřej Vaněk