Jeden rok na Imperial College London

Ve školním roce 2008/2009 jsem studoval magisterský program Advanced Computing na Imperial College of Science and Technology v Londýně. Na univerzitu mě přivedla touha získat kvalitní vzdělání v oboru computer science na excelentním pracovišti a vyzkoušet si lifestyle v evropském velkoměstě.

Cesta do Londýna byla dlouhá a trvala téměř rok. Na začátku byl výběr několika evropských univerzit, zjištění cen školného a životních nákladů, požadavků pro přijetí. Přijímací řízení na anglosaské univerzity se liší od obvyklého přijímacího řízení v ČR. Studenti neskládají přijímací zkoušky, místo nich se klade důraz na doporučující dopisy od profesorů, studijní výsledky a motivační dopis.

Hlavní campus Imperial College je v bohaté čtvrti South Kensington, nedaleko Hyde Parku a velkolepé Royal Albert Hall. Původní historické budovy jsou doplněny moderními stavbami a kampusu vévodí Queens Lawn s majestátní Queens Tower – poznávacím znamením univerzity. Stejně jako kampus, i studijní programy jsou spojením tradice a moderního přístupu.

Univerzita je profilována jako výzkumná, takže typický kurz má tři šedesátiminutové přednášky a jednu hodinu seminářů. Vyvrcholením studijního úsilí jsou květnové zkoušky – osm zkoušek během deseti dnů, pouze jeden pokus na každou, buď a nebo. Pokud student u zkoušky neuspěje, za rok má další pokus. Rozdíly ve fungování univerzity jsou v porovnání s ČVUT markantní. Všichni vyučující chodí na hodiny pečlivě připraveni, studijní materiály jsou k dispozici předem, vyučující opravují domácí úkoly maximálně týden a studijní oddělení má otevřeno každý den standardně od devíti do pěti. Není myslitelné, aby studenti při studiu pracovali v takovém měřítku, jako se to děje v ČR, spíše se zapojují do výzkumných projektů přímo na univerzitě. Univerzita funguje na jedničku i co se studentských aktivit týče. Nabízí se přes dvě stě takzvaných societies – zájmových skupin zabývajících se sportem, uměním, politikou, historií. Každý si najde to své.

A když se řekne Londýn? Vybavují se mi vzpomínky na multikulturní město s minimem výškových budov, večeře v Indické čtvrti, zápasy Chelsea, clubbing na Picadilly... To už je ale jiné vyprávění.

Štěpán Kopřiva