Děkan odměnil vynikající studenty ČVUT, FEL

Děkan FEL, prof. Ing. Pavel Ripka, CSc., odměnil v listopadu 2011 nadané studenty naší fakulty jednorázovým mimořádným stipendiem. Na to, jaký je pocit stipendium získat, a na další otázky jsme se zeptali některých z těch, jejichž snaha a úsilí byly oceněny.

Získal/a jste mimořádné stipendium, jaký je to pocit?

Jan Brabec (OI): Jsem samozřejmě rád, že jsem ho obdržel. Je hezké vidět, že i nezištná snaha na střední škole, kde člověk bojuje o dobré známky spíše pro vlastní dobrý pocit, než že by k tomu byl nucen, byla nakonec odměněna.
Tereza Soukupová (OI): Skvělý! :-) Díky stipendiu nabývám pocitu, že tu o mě mají zájem. Motivuje mě k dalšímu studiu.
Bruno Horváth (STM): Získání mimořádného stipendia mě překvapilo a potěšilo, zvláště kvůli tomu, že jsem dosud na svém novém působišti nijak nevynikl a na střední škole jsem měl to štěstí, že jsem si vše potřebné pamatoval z hodin, a tak jsem se nemusel příliš věnovat domácí přípravě.
Marek Haicl (EEM): Byl jsem velmi příjemně překvapen, že mé dosavadní úspěchy byly takto mile oceněny. Rád bych, pokud to bude v mých silách, nezklamal důvěru.
Jan Hauser (KYR): Jaký je to pocit, možná trochu zadostiučinění za středoškolské studium, ač si myslím, že to zas tak náročné nebylo.
Markéta Badalíková (STM): Ještě pořád tomu nemohu zcela uvěřit a doufám, že nezklamu naděje do mě vložené.
Karolína Burešová (OI): Pocit je to velice příjemný. FEL jsem si vybrala kvůli mnoha jiným kritériím a být úspěšná se snažím hlavně kvůli sobě, přesto je skutečně povzbuzující, když někdo moje úspěchy a čas jim věnovaný ocení.

Těší nás Váš silný zájem o techniku, měl/a jste takto vyhraněné zájmy již v dětství? Kdy jste se rozhodl/a jít studovat FEL?

Jan Brabec: První prográmky jsem napsal někdy v 11 letech, od té doby se tím zabývám. V 15 letech jsem si programováním vydělal první peníze. Ohledně ČVUT jsem měl jasno už dlouho. Konkrétně pro FEL a Otevřenou Informatiku jsem se rozhodl v prosinci ve čtvrtém ročníku na gymnáziu po dni otevřených dveří na fakultě. Vlastně jsem už někdy předtím četl rozhovor v MF DNES s panem Pěchoučkem, který také k rozhodování přispěl.
Tereza Soukupová: Přicházím z gymplu, takže jak to tak u nás gympláků bývá, tak jsem se rozhodovala pro VŠ až ve čtvrťáku, pro FEL konkrétně 28. března :-) A zatím své volby určitě nelituji, FEL je super!
Bruno Horváth: Od dětství jsem byl technicky zaměřený, dokonce jsem si jako už tříleté dítě hrál s vrtačkou, šrouby, kladivem a učil se rozeznávat auta podle značek a modelů, časem to pokračovalo stavebnicemi, počítačem a dílnou. Po střední škole jsem měl vybráno ČVUT a blíže pro FEL jsem se rozhodl až těsně před termínem odeslání přihlášek na základě přijímacích kritérií fakult, informací na internetu atd.
Marek Haicl (EEM): Ve škole mě vždy bavila matematika a fyzika. Často jsem chodil na matematické a fyzikální olympiády, a proto jsem nikdy neuvažoval o studiu humanitních oborů. Rozhodoval jsem se mezi Matematicko-fyzikální fakultou UK (obor Obecná fyzika) a současným oborem EEM na Fakultě elektrotechnické, který nyní studuji.
Jan Hauser (KYR): O studiu na FEL, konkrétně pro obor KYR, jsem se rozhodl ve třetím ročníku gymnázia po rozhovoru s kamarádem, který na FEL také studuje. Do té doby sem byl prakticky všemu otevřený.
Markéta Badalíková (STM): Na druhém stupni základní školy jsem chodila na kurz tvoření internetových stránek, chtěla jsem se pustit i do programování, s nástupem na gymnázium mě to však přešlo. Při výběru vysoké školy jsem si na ony časy vzpomněla a řekla si, že bych se k „dětským snům" mohla vrátit.
Karolína Burešová (OI): Popravdě řečeno vůbec. Jako dítě jsem si hrála s ledasčím, stavěla jsem si z lega, což s technikou trochu souvisí, ale taky se třeba starala o plyšáky, hrála si s panenkami nebo malovala, což je té technice přeci jen vzdálenější. Podobně vysněných povolání jsem vystřídala spoustu. Nebyla jsem sice dítě, které s novým povoláním přijde každý den, ale tak každý rok ano. Ve svých představách jsem byla malířkou, spisovatelkou, později doktorkou, tlumočnicí, diplomatkou, až nakonec softwarovou inženýrkou a IT odborníkem. Se studiem na technické univerzitě jsem začala počítat v době definitivního přesunu od tlumočení k informatice, což bylo krátce po přechodu na vyšší gymnázium. Konkrétně FEL jsem vybrala poměrně krátce před uzávěrkou přihlášek na některé jiné školy v půlce letošního února.

Jste vynikající student/ka, ale určitě máte i jiné zájmy než studium. Jak trávíte svůj volný čas?

Jan Brabec: Aktivně sportuji. Když na nic jiného, tak se snažím si alespoň třikrát týdně najít čas do posilovny. Myslím si, že je to skoro nutné, když člověk spoustu hodin prosedí u počítače.
Tereza Soukupová: Tak v zimě mě určitě potkáte někde na horách na lyžích. Štěstí, že je zkouškový v měsících, kdy bývá hodně sněhu. :-) A v létě zase nejspíš někde uvázanou na laně na stěně či na skále. Jinak ráda trávím čas v přírodě s foťákem na krku a nechám se ukecat ke kdejakému adrenalinovému sportu.
Bruno Horváth: Nevím, zda jsem vynikající student, ale zájmy mám různé. Patří mezi ně například zájem o zbraně, stolní tenis, kutilství a řízení aut. Mnoho času trávím také dobrým jídlem nebo relaxováním.
Marek Haicl (EEM): Od útlého věku mě zajímala vážná hudba, proto se od 6 let učím hrát na klavír. Kromě vážné hudby chodím na hodiny jazzové interpretace ke skladateli panu Emilu Hradeckému. Účastnil jsem se též soutěží, za největší svůj úspěch považuji 3. místo v krajském kole. Jsem také nadšený turista. Rád si plánuji celodenní výlety a objevuji krásné kouty naší vlasti. Tento můj zájem se často propojuje s mým obdivem k mapám a zeměpisu vůbec.
Jan Hauser (KYR): Věnuji se karate, fotbalu (aktivně i pasivně) a divadlu, ač teď mám s hraním menší pauzu, zatím jsem se v Praze neodvážil pokusit někde angažovat. Rád mám jakoukoliv společnost, posezení s lidmi, s kterými si rozumím.
Markéta Badalíková (STM): Baví mě kreslení, ráda čtu, koukám na filmy, chodím na dlouhé procházky.
Karolína Burešová (OI): Výrazná část zbytku je nějakým způsobem věnovaná kroužku, který vedu. Je potřeba připravovat program, hodnotit činnost, zpracovávat zpětnou vazbu, vůbec se dostávat na schůzky a odvést je. Bere to hodně času, ale na tohle ho dávám ráda. Další výrazná část je věnovaná setkávání s kamarády, líčení nejrůznějších novinek a historek, společnému hraní si či společným výpravám, jednoduše věcem, které se dají dělat jen s dalšími.Tu trošku času, která pak ještě stále zbývá, různě dělím mezi tvorbu webů, Dance Dance Revolution a další formy pohybu, nepříliš úspěšné pokusy o hru na hudební nástroje, on-linové hry, čtení a cestování.

 

Všem za rozhovor děkujeme a přejeme hodně dalších úspěchů!

 

Autorka článku:

Libuše Petržílková