Rozhovor s Michalem Motyčkou alias Niceland!

Prázdniny jsou za námi a zase začínají školní povinnosti. Aby vstup do nového semestru nebyl tak bolavý, přivítáme vás na FELfestu, na kterém mimo jiné vystoupí i Michal Motyčka alias Niceland. Právě jeho jsme si vybrali pro náš již téměř tradiční rozhovor v newsletteru.

Když se řekne FEL ČVUT, co se Ti jako první vybaví?
Můj dlouholetý kamarád z mého rodného Bruntálu, který tam studoval. A s tím spojené studentské párty, které se táhly dlouho do noci. Na to vzpomínám hodně rád, jen se divím, že byl, stejně jako jeho spolužáci, schopen studium vůbec dokončit.

Jaký je Tvůj vztah k technice?
Řekl bych o sobě, že jsem docela technický typ, ale jako muzikant se s technikou docela potýkám. Pořád se něco rozbíjí a přestává fungovat a pak nezbývá než vzít do ruky pájku (smích).

Když si vzpomeneš na svoje školní léta, co se Ti vybaví?

Až do šestnácti jsem bydlel a studoval na Moravě a nejvíce asi vzpomínám na první ročník střední školy, na bydlení na internátě, na to, že poměr ubytovaných byl 15 kluků versus 150 holek. Skvělé časy (smích).

Čím jsi chtěl být jako kluk?
Co si pamatuju, tak mě táhla vždycky muzika. Kosmonauti, hasiči i popeláři mě míjeli. Seděl jsem doma a poslouchal kvanta muziky, hrál na klávesy z Východního Německa a zpíval. Nebo si aspoň broukal, když jsem neměl walkmana na uších. Pamatuju si, že to moje kamarády dost štvalo.

Jak ses dostal k muzice, jaký je podle Tebe Tvůj největší úspěch a naopak je něco, co bys už nikdy nechtěl zopakovat?
Jak už jsem říkal, muzika mě vždycky táhla. Můj starší bratr hrával na kytaru a zpíval, takže to logicky přestoupilo i na mě.
Na největší úspěch snad ještě čekám, ale s věkem jsem v téhle oblasti trochu méně náročný. Stačilo by mi, kdybych se muzikou na plný úvazek mohl uživit. A určitě bych si nechtěl zopakovat dvouleté období, kdy jsem se o to opravdu pokoušel a úplně snadné to nebylo. Ale aspoň jsem se naučil se hodně uskromnit, když je to potřeba.

Jak se těšíš na náš festival?
Těším se hodně. Bude to pravděpodobně poslední letošní hraní venku, po nás vystupují spřátelené kapely a hlavně už rok bydlím v Dejvicích, takže na koncert můžu dorazit po svých.

Můžeme se my těšit na nějaké překvapení?
Pokusím se nepřetrhnout strunu. To by mohlo být docela milé překvapení (smích).

Za rozhovor děkuje, hodně úspěchu přeje a na setkání na FELfestu se těší Líba Petržílková, katedra kybernetiky ČVUT, FEL.