Roboti zatím inteligence moc nepobrali. Ale zlepšují se
Podle představ autorů sci-fi už tu roboti měli dávno být. Na stroje, které vypadají jako lidé, mluví jako lidé, snad i myslí téměř jako lidé, ale ještě dlouho nenarazíme.
Místo inteligentních robotů vidíme po 90 letech od RUR stroje, které koulí očima, pár šklebících se hlav, jsou tu androidi, humanoidi, Asimové, či jiné podivně hopsající, běhající a zvláštně mluvící umělé bytosti. Inteligence nejmodernějších robotů se dá jen s opatrností připodobnit k inteligenci hmyzu. S přibývající rychlostí procesorů a zlepšováním algoritmů by to roboti možná za čas mohli s chytrostí dotáhnout snad k plazům.
Ve skutečném životě se ale zařízení zvané robot najde obvykle v průmyslu. Jeho mechanické paže provádějí stereotypní úkony na výrobní lince a člověku se nepodobají ani co by se za nehet vešlo. O dost komplikovanější samostatné roboty vyvíjejí vědci na našich univerzitách.
"My se zabýváme distribuovanou umělou inteligencí. Naším cílem je pomoci člověku, aby mohl řídit větší množství takovýchto malých robůtků," uvedl Michal Pěchouček z Centra agentních technologií, katedra kybernetiky, ČVUT.
Vemte si za příklad dnešní malé bezpilotní letadlo. Nepotřebuje ovládání, nepotřebuje lidský dozor. Stačí ho gumou vystřelit do vzduchu a letí samo. Stačí mu dát přes počítač povel – dostaň se z místa A do místa B. Najde si nekratší cestu. Dokáže na ní překonat nečekané překážky. A co víc. Už teď se při simulovaném letu na počítači umí domluvit se stejným letadlem. Navzájem vyjednávají o tom, které z letadel splní jaký úkol, dokážou se doplňovat, dokážou se zastupovat a i bez ovládání člověkem se nikdy nesrazí.
Vědecký tým z ČVUT oslovili i z Úřadu pro civilní letectví Spojených států. Češi teď mají na bezpilotních letadlech otestovat, jestli se dá jejich vzájemné domlouvání, které neřídí člověk, přenést i mezi dopravní letadla. Díky tomu by totiž mohlo na amerických letištích přistávat i dvojnásobně víc letadel.
Roboti dnes riskují místo člověka. Například stroje na Marsu. A přinášejí mu poznání. Dávají mu jistý komfort pro život. Domácnosti jsou jich plné. Vždyť i pračka je robot. Fantazie Karla Čapka i autorů sci-fi byla ale až příliš bujará. Konstruktéři ji dnes ani zdaleka nedokážou dohonit. Samostatně myslící stroj s lidskou podobou je totiž ještě hudbou vzdálené budoucnosti.
Zdroj:
tn.cz
